Kvítko štěstí.

Pro jedno kvítí slunce nesvítí, říkávala babička. Ale když to kvítí máš, pak je život úplně jiný. Lepší. Šťastnější. Krásnější. A já takové kvítko hledám. Už zase. Nenachází se lehce, ale já věřím ! A až ho najdu, budu ho mít rád. A budu s ním šťastnej jak blecha v kožichu. Bude to moc hodný, milý a krásný Kvítko. Miluji ho. Miluje mě. Budeme spolu. Věřím, že navždy. Co k tomu dodat víc ? Mnoho lidí je samo. Hledá totiž svůj vysněný ideál. Jsou sami, a jsou tak dlouho sami, že se jejich požadavky na toho druhého stále vzdalují od reality. Nakonec se bojí zklamání, lásky, bojí se zamilovat a nabídnout své srdce na dlani. A tak raději zůstávají sami. Samotáři. Žijí a bojí se lásky. Co z takového života ? Stačí se ale vrátit na chvíli na zem, a každý má šanci, najít toho svého. Já neměl štěstí ale věřím, že svoje Sluníčko, Měsíček, svoje Kvítko najdu.