Vzpomínky.

Přišel podzim, a nějakým nedopatřením jsem na křižovatce. Jak se tak rozhlížím, jsem na ní sám. Pro někoho může být rok velice dlouhou dobou, mě však připadá jako by to bylo včera: stáli jsme tenkrát s klukama u Vltavy a dívali se na klesající hladinu. Bylo pár týdnů po povodni. Když člověk zjistí, že je maximálně šťastný, je na nejlepší cestě o všechno přijít. Rok se sešel s rokem, co neodnesla voda, odnesl čas. Jen vzpomínky zůstaly. Přál bych si umět ovládat svoji paměť jako ovládáme svůj počítač, dokázat na některé zážitky zapomenout, vymazat je, zkrátka stisknout tlačítko "delete". Jiné si naopak uchovat v paměti stále svěží. Jak se máš, ptají se mě známí ? Mám se dobře, odpovídám. Mám se fajn, ale vím, že bych se mohl mít ještě lépe. Je to ale o štěstí a náhodě, možná je v tom namočený úděl osudu, hvězdy, co já vím. Ale na druhou stranu, jsem stále přesvědčen, že není žádná budoucnost, která je předem určená, že není nic osudově dopředu dané. Je jenom to, co si připravíme sami. Stále věřím, že to bude jen a jen lepší :o)